Warschauer Straße

1 Poslední metro přejelo přes most zajelo do depa a zhasnulo světla červená lucerna na druhém břehu láká mé oči a nedá mi spát

Z okna se dívám a sleduji listy jak plují po vodě jeden za druhým protější břeh je světlý a prázdný jak nějaké divadlo kde herec se zpozdil

R0 ma-ma-ma… va-va-va…

2 Přemýšlím jaké by to asi bylo kdybys tu seděla a hleděla se mnou na černou vodu za kulatým oknem a kolíbala se do rytmu řeky

Myšlenky na tebe občas mi přeruší setmělé lodě co vodu zvlní na bocích do tmy září jim neony působí přízračně uprostřed noci

R1 Ma-ma-ma-ma-ma ma-ma-ma-ma-ma ma-mám-tě-rád bla-bla-bla-bla-bla bla-bla-bla-bla-bla blá-zne-za-stav mi-mi-mi-mi-mi mi-mi-mi-mi-mi mi-lu-ju-tě I-love-you-too I-love-you-too love-you-too-yeah

3 Na okně kajuty sráží se kapky svět za ním noří se do bílé mlhy po vlhkém skle jen si tak čmárám a poslouchám klouzavý zvuk svých prstů

Únavou víčka dávno se klíží něco mi ale brání jít spát chci ještě prodloužit den co už není z posledních sil budím ho ze sna

R2 Mě-mě-mě-mě-mě mě-mě-mě-mě-mě měl-jsem-tě-rád I-did-the-same I-did-the-same did-the-same-but mi-mi-mi-mi-lo mi-mi-mi-mi-lo lo-val-jsem-tě I miss you I miss you I still miss you yeah

mě mě mě měl jsem tě rád I did the same did the same but mi mi mi lo val jsem tě I miss you I still miss you – yeaaaaaaaah / still miss you yeah / still miss you yeah / still miss you yeah

still miss you yeah!

Rokem 2013 se vinou jako nit tři autorské počiny, které jsou pro nás jako Filtr stěžejní a v něčem lehce jiné než tvorba let předchozích: Renneská třída, Samosebou a právě Warschauer Straße. Dvě první už prověřila praxe, Warschauer má po premiéře až v dubnu 2014, přesto zapůsobila přinejmenším silně a "jinak" a podtrhla význam téhle trojky v naší tvorbě.

Warschauer Straße napsal Petr v hluboké noci na hausbótu v Berlíně, za okýnkem šplouchala Spréva a pravidelně hučelo metro, které po mostě zajíždělo do depa na konečné zastávce... Warschauer Straße. (Proto také původně nesla podtitul U1, čili metro linka 1). Pocitovka, kterou cíleně psal "navážno" - oč se ve Filtru pokouší léta, ale až kolem pětatřicítky věku jeho členů mu to prochází a také vychází.

Petr ji věnoval svojí ženě Hammě. Když ta slyšela první verzi (kterou Filip zhudebnil nebývale rychle, vlastně hned), jako správná Yoko Hamma prohlásila, že nejdřív byla dojatá a pak naštvaná, jak to dopadlo. Po pár týdnech Petr přijal její názor, že původní příběh/refrén je trochu moc: "I miss you, but fuck you too yeah". A upravil ho do nadále melancholického "I miss you, I still miss you"... Zajímavé přitom je, že refrén je punkový a punkový zůstal, i když jeho textový význam je takhle zjemněn. Vzniká nám tak pěkný dramatický emotivní nesoulad - což je dobře.

Od počátku jsme píseň zkoušeli s Michalem a jeho bicími. Snad je to ta intimita písně, že je nám v ní všem fakt dobře a vše si pěkně sedlo.

Raritka aranžérská: Petr chtěl po Filipovi, aby celý text zpívali spolu, v čistém unisonu. Filip se durdil, že to tak děláme pořád. I nahlédl Petr do statistik a seznal, že ze zhruba 80 písní Filtru zpíváme takhle celou píseň jen v Mé slovo platí... I bylť Filip umlácen argumenty. Petr si později vzpomněl, co se mu na společném zpěvu písně a vlastně i její melancholii líbí - připomíná mu píseň Krvik Totr Umřela ryba, kde spolu takhle jemně zpívali (v roce 1996 - originál jsou však Pink Floydi, Set The Controls For The Heart Of The Sun).

Přemysl Rut prohlásil, že tahle píseň je důležitá tím, že je jiná než ostatní, "odjinud". Máme tedy přestat psát superpopové písně a začít být opravdoví?

V půlce roku 2016 do písně vstoupil s basou Honza Hodek - a nadále nutno říci, že je zvláštní, jiná, je v ní skrytá síla.