Za dveřmi pes

Na kuchyňské lince leží těsto z Linze na prkýnku nožík za dveřmi pes

V hodinách to tiká lampa divně bliká v koši hnije mrkev za dveřmi pes

Ze šuplíku juká pravá levá ruka cosi ukazuje za dveřmi pes

Ve vaně je žena poloobnažena na rohožce noha za dveřmi pes

   Miláčku
   ach, co je ti
   necítíš
   mé objetí
   Proč jsi tak mrtvá
   a co bude k večeři
   ou jééé

Na posteli pískle udušené v piksle vyčítavě čučí za dveřmi pes

Neunikla služka zbyla jí jen stužka pohladím jí prsa – euh, vlasy! za dveřmi pes

Na půdě je špagát visí na něm plagát na plagátu chlapec za dveřmi pes

Jenom bratr v triku došáhl na kliku je mu to prd platný za dveřmi pes

   Miláčku
   ach, co je ti
   necítíš
   psí objetí
   Proč jsi tak mrtvá

   Miláčku
   ach, co je ti
   odpověz
   tomu zvířeti
   Proč jsi tak mrtvá

   Miláčku
   ach, co je ti
   táži se tě potřetí
   Proč jsi tak mrtvá
   a co bude k večeři
   ou jéééé

   Miláčku
   ach, co je ti
   v žaludku
   cítím dojetí
   Proč jsi tak mrtvá
   a co bude k večeři
   ou jééé

Den po smršti aprílových textů napsal Petr v Bordeaux ještě tenhle. Filip ho záhy zhudebnil, ale hráli jsme ho až za rok a půl (v říjnu 2009) – u téhle jsme prostě chtěli pilovat a pilovat, protože to je jedna z Fílových nejzvláštnějších melodií, až je jí skoro škoda pro takový obyč, byť bizarre text.

Užili jsme si při vokálové části ve finiši, která vlastně tvoří takovou druhou, jinou písničku. Je to prazvláštní píseň, takový výkřik, který má zase skoro vážný podtext, byť stojí na jakémsi ironickém pohledu.

Píseň vůbec nefunguje živě, dlouho jsme to nechápali, až nám to nejbližší Hamma vysvětlila: vždy jdeme (textově) na hranu, tady ale prý Petr přestřelil a píseň působí (citujeme) morbidně. Ano, je morbidní, ale mělo to být spíše humorně morbidní, Tak prý není. Posluchač má právo něco nechtít poslouchat, my to respektujeme a léta už živě nehrajeme - a celá ta léta zároveň hrajeme na zkouškách a těšíme se, že si ji jednou pořádně nahrajeme studiově, aby nezapadla úplně.