Roman

1 Roman to zkouší jak se dá Roman si kradmo přisedá Roman si tiše odkašlává Roman to dělá jako já

Roman se snaží co to dá Roman přemýšlí co dodá Roman si vousy prohrabává Roman to dělá jako já

R Málokdo to dělá jak to dělat má málokdo to dělá dělá to, dělá

2 Roman nezájem předstírá Roman dělá že nevnímá Roman se nikdy nepřidává Roman to dělá jako já

Roman se jenom užírá Roman si nic neužívá Roman se věčně pokoukáváv Roman to dělá jako já

R Málokdo to dělá jak to dělat má málokdo to dělá jak by ona chtěla

Málokdo to dělá jak to dělat má aby se hned celá ze mě rozechvěla

C Nechápeme neumíme nesvedeme nesmíme (jako já) nehladíme nemilujem neslyšíme nesníme (jako já) nemluvíme neptáme se nechválíme nejíme (jako já) nevoláme nepíšeme a vůbec nic nevíme (jako já)

ad lib.

V září 2015 jsme po vršovickém koncertě zahájili námluvy s cajonistou Radkem, které nakonec nikam nevedly. Filipa ale nový impulz nakopl k písni "pro cajon jako stvořené".

Povedla se mu hudba i text, Petr ho jen přeleštil a ve stejném duchu pokračoval, s výjimkou vrcholu (či po našom "céčka"), který si vymyslel i s vokály sám. Bylo toho ale nějak málo, a tak jsme po vzoru Poslední či Babího léta II. zaranžovali v zimě vokální propletenec.

Hotovou píseň jsme neměli kde hrát, navíc jsme v tomto období měli dosti velký přetlak hotových písní a na premiéry byl pořadník, takže ohňokřtem si prošla až v červnu 2016, už s basou Honzy Hodka.

Nějakou dobu byla ve hře varianta, že nebude jen Roman (další jména jsme měli připravena - jen jsme se důsledně vyhnuli "Ivanovi, Kamilovi a Dušanovi", tedy odkazu na Antonína D.S. a Krviky...

Bůhvíproč, ale písně děláme už pár let většinou po třech. Takže Romana máme spojeného s Žaluziemi II (obě otextoval Petr v den Filipovy předváděčky) a Zázrakem (který byl hotový už rovnou, Petra nijak moc nepotřeboval). Byl to takový temný podzim 2015.