Samosebou

1 Co na mě vřeštíš co oči třeštíš vždyť já jsem pouze dal průchod touze

Na tebe šáhl jsem svou vášní zahlcen ty jsi jen zavyla málem mě zabila

2 Proč mi to děláš proč vzteky běláš proč ti to vadí když něžně tě hladím

Tebou jsem posedlý boky se ti povedly tvůj zadek mě dovede jak schody do nebe

R Samo sebou, samo sebou samo sebou že chci s tebou, že chci že chci s tebou s tebou aspoň jednou, jednou denně aspoň jednou nezevšednou, tyhle chvíle nikdy nezevšednou

3 Vím, co si říkáš když se tak díváš a co si myslíš když se tak ksichtíš

Ťukáš si na čelo že myslím jen na tělo to se však nesluší mně jde rovněž o duši

R Samo sebou, samo sebou samo sebou že chci s tebou, že chci že chci s tebou s tebou aspoň jednou, jednou denně aspoň jednou nezevšednou, tyhle chvíle nezevšednou

C Ale teď jsem s prominutím jako jelen v říji ať si srna říká co chce jelen nevěří jí teď jsem bez pardónu jako býk na tahu všechny krávy kolem stojí za námahu

R Samo sebou, samo sebou samo sebou že chci s tebou, že chci že chci s tebou s tebou aspoň jednou, jednou denně aspoň jednou nezevšednou, tyhle chvíle nikdy nezevšednou

4 Co na mě vřeštíš co oči třeštíš vždyť já jsem pouze dal průchod touze

samosebou…

Snad nejrychlejší naše píseň, kde si navíc evidentně vše sedlo; není rychlokvašená, ale hitová.

Vše začalo na letní dovolené Jediných Novotných v Budislavi (kde už Petr napsal spoustu textů z celé éry Filtru), spouštěčem byl koncert Neřež v Litomyšli. Nadšen Vřešťálovými texty uspal Petr rodinu a jal se psát (příznačně to začalo větou "Co na mě vřeštíš", což nebyl rozklad rodinné situace, ale "joke privé" na Vřešťála). Hotovo měl za 1,5 hodiny a až na nějaké písmenko výjimečně nezměnil zhola nic.

Už pár dní poté předal Petr po zkoušce text Filipovi a předpokládal, že se Filip ozve tak za pět let. Téhle tradici odpovídalo to, že Filip byl cestou domů líný si ho číst. Jenže doma byl zas líný vytáhnout noviny, a tak si k čočkové polívce přečetl tohle. Hned to měl v hlavě - hudbu udělal taky za 1,5 hodiny, kus večer, kus následující ráno.

Týden na to Filip píseň prezentoval Petrovi, na konci zkoušky, o půlnoci - a za další 1,5 hodiny jsme ji měli nazkoušenou: bez jediné změny, i měsíce poté...

Už dlouho neděláme premiéry písní hned po jejich vzniku a raději je pilně zkoušíme, u téhle jsme si ale byli jisti, že ji za dva týdny zahrajeme skvěle. Jenže koncert odpadl, pak druhý a mezi lidi se dostala až v prosinci 2013, už opravdu pekelně zažitá (navíc Petr mezitím nasál pro tenhle song pózu Nicka Cavea díky jeho pražskému koncertu).

Celých těch několik měsíců, co píseň netrpělivě čekala na uvedení, jsme zkoušeli jiné kusy s bubeníkem Michalem Froňkem. Samosebou je jasná peckovka pro bicí, zatím jsme ale neměli čas. Pro premiéru v prosinci 2013, která byla zároveň premiérou pro Michala s Filtrem, jsme si vymysleli fóreček - Michala jsme velkolepě uvedli, a on pak jen párkrát poťukal paličkou o ráfek bubnu...

Na koncertě v dubnu 2014 už ale Michal hrál v písni na plnohodnotné bicí (dokonce dvojace: celou hraje paličkami, jen finiš na metly, což je právě ten jeho původní fóreček). S bicími jsme si dali dost práce - písnička totiž spěje k velkolepé rockové baladě, čemuž mimo jiné prospěl Filipův druhý hlas v céčku z předléta 2014.

Rocku se ale píseň drží i po Michalově vymizení z Filtru. Hrajeme ji rádi i ve dvou, od léta 2015 jsme ji navíc ve zkušebně pilovali s Petrem Filipem. A mimochodem byl to jeho nápad, zařadit za konec písně takřka dvouminutový bonus. Aranže druhé kytary i bonusu včetně PJN vokálu byla společnými silami hotova v lednu 2016 a vržena všanc publiku. V něm seděl i Honza Hodek, hned na to náš basák, který se do písně nadšeně přidal. I s bonusem jde o určitý vrchol našich koncertů (optikou roku 2016).