Renneská třída

1 Z davu se rychle vypletu, nadechnu se, přejdu ulici Na nároží se otočím a hledám ty oči slídící Do baru vejdu a usedám do rohu Pozoruji, kdo se dívá na výlohu

1R Na co se dívám když ty spíš šajna nemáš nic nevíš Na co se dívám když ty spíš nic se nedovíš Na co se dívám když ty spíš šajna nemáš nic nevíš Na co se dívám když ty spíš nikdy se nedozvíš

2

Knoflík a zip si upravím, do čela narazím čepici Cítím se jako rybička, co se třepotá na udici Do celofánu dám zabalit květinu S rukou na klice zaváhám na setinu

2R

Na co se díváš když já spím se kterou se se kámoším Na co se díváš když já spím komu co datlím Na co se díváš když já spím je to sto let co ti nevěřim Na co se díváš když já spím nic ti neulehčim

C Kde jsi kde jsi Dávno se ti zdá že jsi že jsi Dávno se mi zdá nejsi nejsi

3

Za zády schovám květinu a široce se usměji Políbím ji na pravou tvář a za ruku vezmu ji Vybalím kytici a dám ji do vázy Aspoň na chvíli zamířím do oázy

3R

Na tebe zírám a nevím do hlavy ti nevidím Na tebe zírám a nevím co je za tím Na mě se díváš a nevíš a bůhvíco si myslíš Na mě se díváš nic nevíš já ti to nepovím – nepovím

Fíla napsal hudbu jako Wonderfall, neb začátek je vokálně opravdu jako Wonderwall. Melodií bylo na začátku víc, ale Filip si zapamatoval holt až tu známou z Oasis - napadla ho v práci na... wecku.

Ten původní název i zvláštní hudba inspirovaly Petra k podivnému textu o předstírané pozitivitě, jež se vznáší nad spáleništěm. Další z vážnějších textů, i když o ně neusilujeme.

Petrova žena Hamma se ho po pyšné domácí předváděčce zeptala: "A co jako mám říkat kamarádkám, až se mě zeptaj, proč zpíváš o tom, jak jsi mi nevěrnej?" Čili to zjevně sílu má...

Petr nazval svoji verzi Na co, což docela ladí s dalšími filtrovskými názvy (a v těch zas mimochodem tak trochu vykrádá "nekonkrétní" styl Hudby Praha a Michala Ambrože). Jenže skoro hned k tomu dodal podtitul Renneská třída, podle ulice v Brně, kde to na zahrdáce baru Dandy napsal - mimochodem jde o první Petrův brněnský text a dlouho se na něco takového těšil. Renneská třída se nakonec hodí k té pouliční písni víc a zažilo se to, Na co vypadlo a už u toho ještě před premiérou zůstalo. Familiérně tomu říkáme Rennes.

Písničku jsme chvíli po premiéře začali zkoušet s bicími Michala Froňka (aranže napůl FV/MF s přípodotky PJN, ale ten kecá vždy do všeho), a protože ne úplně naší vinou odpadal jeden koncert za druhým, živá premiéra s bicími proběhla až v prosinci 2013. Mezitím se písnička zalíbila Petrovi Filipovi, na posledních pár zkouškách si vedle nás jen tak brnkal, až v ní nakonec naživo zcela plnohodnotně (a už tradičně ve své aranži) hrál.

Před létem 2014 už nás štvali vstupní Oasis, a tak Petr pvní řádek začíná jinak, aby coververzový dojem odvrátil. V těch dalších už je to jedno. Také céčko si v té době prošlo změničkou, hned dvojí: z "m" na "t" ve druhém užití slova "mi".

V létě '14 jsme vymýšleli s Petrem Filipem jeho céčkový part, dotáhli jsme to přesně za rok, v době, kdy už jsme nehráli s Michalem, ale zjistili, že lidi tuhle píseň snesou i bez bicích, klidně jen akusticky ve dvou. Hrajeme ji /stav 2016/ v podstatě pořád a jako neopomenutelou klíčovku. Nicméně příchod Honzy Hodka (2016) a jeho trochu protisrstá basová aranže písničku ještě víc posunuly. Začíná mít tolik tváří, kolik v ní zrovna hraje lidí...