Filtruj

Název koncertu na závěr pražské sezóny (Zavíráme sezónu) inspirovala ouplně nová píseň Zapínání, kterou jsme navíc zahráli nezvykle na úplném začátku koncertu (a dosti vydařeně). Zvláštní na ní je i to, že ji celou napsal Fíla, Petr jen dramaturgicky texty pošoupal a připsal kratičké „céčko“.

Závěr sezóny proběhl vkusně a rodinně – bylo plno, ovšem opravdu těmi nejbližšími. Náš tradiční, ale nikoli všední host Petr Filip vše uvedl setem se „sousedem“ a DJ Arcticem, částečně improvizovali, částečně měli nacvičeno, na programu byla i přímo pro ně Petrem Jediným napsaná „hipohopová“ píseň Panelák, ve které měl hostovat celý Filtr, ale z nečasu z toho sešlo – přes léto to však napravíme.

Filtr zahrál opět bizarní set – říkáme to často, a je to proto, že se nám Filtr a jeho písně mění před očima, viditelně a překvapivě, ač jsme jeho autory. Nějak to vážní, ale přitom humor nemizí, ač má již osten hustého sarkasmu. Byl tu Zásah v levoboku, bylo tu Šestinedělí, a byla tu Renneská třída, další novinka, která je podle všeho pravdivě krutá. Petr ji humórně věnoval všem rozpadlým vztahům, vztahové v publiku to přijali se smíchem, ale aplaus po písni měl jiný, dosti naléhavý charakter. Dosti jiný, než na jaký jsme zvyklí.

Ale jinak humor doopravdy nechyběl, bylo to dosti vydařené představení, a skutečně představení, protože jsme byli docela klidní, zdrženliví v pindech, řečičky jsme pak měli spontánní a vtipné (třeba Fílova „Inženýrská odysea“ – minule jsme hráli s Ing. Vladimírem, teď s Ing, Petrem), chyby jsme příliš nerozpatlávali (to kvitovali znalci – a že jich bylo!), byli jsme v relativně vrcholné kondici (zblbnuti jen málem 40stupňovým vedrem předchozích dnů). Ještě dva vtípečky a necháme reflexi reflexí, bylo to opravdu skvělé vystoupení: Petr přivolal Petra Filipa na stage o píseň dřív, na Až, ve které měl hrát, ale nestihlo se to. Tak aby si aspoň publikum mohlo představovat, jaké by to s ním bylo... Druhá historka, trochu připravená: na poslední zkoušce blbli kluci s Jonášovými Novotnými hračkami – a v Dobrým songu „zabubnoval“ Petr na „žabáka Fílu“, pojízdného bubeníčka. Na poslední chvíli jsme se rozhodli tenhle fór předat dál – a mistr zvuku Alex se nadchl a tuhle hračičku nám nazvučil! Pohled na zelenou hračku s profi mikrofonem byl hlavně pro nás uvnitř prostě dokonalý.

Jinak jsme provedli a předvedli drobné změny – v Jémine jsme projasnili poslední refrén („Jé-jé-jé-jé-jémine“ místo „Jémine-jémine-jémine“), v Dobrým songu jsme pod vlivem opět Jonášovým a jeho aktuálně oblíbeného slova zpívali „lepší vrabec v hrsti než Audi na střeše“ (dvouletý Jonáš prý spokojeně přikyvoval), Kamaráda jsme předvedli poprvé s přepsaným finišem, raritní Chrápeš (vytažené v rámci programu "na každém koncíku jedna dvě stařenky") bylo ještě o kus zkrácenější (a konečně mělo šmrnc).

Jo a Petr Filip – jak pravil už u předkapely (do třetice) dvouapůlletý Jonáš – „měl jinou kytaru“. Tvrdší.

Těšíme se na dál!