Filtruj

Náš tradiční páteční koncert v Rybě naruby proběhl tentokrát trochu netradičně. Slavili jsme deset let, které se známe s Vladimírem Mikulkou aka Inženýrem Vladimírem, takže jsme si dlouho dopředu tenhle večer naplánovali jako „soundclash“, čili my hrajeme vás, vy hrajete nás a společně pak hrajeme sebe.

Jak to bylo v tom roce 2003? Podrobně lze se dočísti na stránkách Krvik Totr, takže jen stručně. My jsme tenkrát přišli na jižákový majáles s 60 minutami divadla Krvik Totr. Budoucí Inženýr Vladimír tehdá přišel s 60 minutami divadla kds Puchmajer. Leč kvůli skluzu nás převálcovala věhlasná kapela -123 minut a náš program byl zrušen (publikum přišlo přesně o těch 123 minut). Šli jsme tenkrát na vedlejší psí louku, kde jsme si u vína přehráli svůj repertoár a opravdu jsme se skamarádili.

Dnes jsme oněch 123 minut nahradili. Nejdřív zahrál čtyřčlenný a pěkně od podlahy tepající Inženýr Vladimír Rockband (pro nás v nové sestavě s kytaristou Zbyňkem), po něm jsme hráli my, tentokrát čistě duo (řekli jsme si totiž po letech, jaké to asi je hrát druzí). Dohoda byla taková, že si obě formace vyberou dvě tři písně podle vlastního výběru (i to je zajímavé) a nacvičí dle libovůle (autoři pak své kusy slyšeli až naživo). Inženýři tedy vzali Jsem sám, které posunuli do experimentální polohy (Petrovi to připomnělo nějaké věhlasné dílo anglických 70. let, nemůže na to přijít – byl top ale onen velkolepý, přerývaný princip; že by Floydi?), a potom neskutečně punkově předvedený Kraj Smetany a Martinů, klobouk dolů!

Filtr hrál písně spíše velice nové až nejnovější (Zdymadła, Kamarád, Poslední), zkrátka ne na jistotu. Leč tentokrát jsme jednak zkoušeli poctivě a dlouho a jednak nikdo z nás nebyl ni unaven, ni nemocen, takže až na pár zaškobrtnutí to byla popravdě jízda. Vladimírovi jsme úplně předělali Supí píseň, kterou jsme navíc spojili do mikulkomedley se Snem („Jó, to se ti tak zdá“ – neplést s Landou a Nedvědem, to je Zvláštní sen) a Mámou za horama. Jako druhou jsme zahráli Okurkovou sezónu, taky v podobě punku (co taky s tím cizím matrošem, když není čas a nejsme hendrixové). Povedlo se, obojí, díkybohu!

Společně jsme pak zahráli Dobrej song. Ten jsme úplně poprvé v podobné hostovací situaci nejeli premiérově naostro před lidmi, ale jednou zkusili v inženýrské zkušebně v Dejvicích, naživo to ale bylo dost jiné a naprostá pecka. Fade-out pak zařídily Vladimírovy Patníky, kde jsme si zahalekali a zabrnkali (Fíla ve své vynalézavé aranži) a šlo se spát.

Mimochodem nápad s tímhle večerem dostal Petr těsně před loňským společným vystoupením, takže se na tom svým způsobem rok dělalo (neboli měsíc, ale to je i tak dost...). Škoda jen, že na Filtr nějak definitivně přestávají chodit diváci. Pomineme-li povinné rodinné příslušníky, přišla JEDNA fanynka. To tedy člověka fakt nebaví. Milá naše kroniko, nemysli si, že jsme tak špatný, naopak. Jsme lepší a lepší a už dávno v kategorii fakt dobrý. Možná se ale míjíme se současným vkusem a potřebami českého publika.