Filtruj

Vznikla nám taková legrační tradice – že jednou za tři roky to víceméně z legrace zkusíme na Portě. Proč z legrace? Víc a víc jest nám všude říkáno, že se nehodíme do žádné škatulky, včetně té folkové. A skutečně ve všech třech případech jsme na Portě odehráli bravurně a bez jakékoli oficiální reakce. Tentokrát publikum tleskalo o poznání silněji než zdvořile, emoce z toho ale spíš nešly. A tak na portování a tábornictví vůbec už kašleme. Je to ztráta času pro všechny strany – jsme tam vždy jako ufo a zrovna tak působí na nás ta folkyatmoška ostatních.

Tentokrát jsme nemohli hrát v Praze, a tak jsme zvolili Plzeň, kde hrajeme vždy rádi a kde to vždy spojíme s návštěvou místního kulturního guru Inguse. Ztráta času to tedy nebyla, příště nicméně budeme raději hrát na Brutal Assaultu než u ohně.

Před třemi a šesti lety jsme vsadili na úsměvné či vyloženě folky písně, letos jsme nemuseli nad ničím přemítat a zahráli opravdu aktuální repertoir – Kamaráda (věnovali jsme ho v soukromém folkyvtipu v duchu ostatních sdružení kamarádovi Ráďovi), pak už jsme naladili strunu hlouběji a dali Zásah v levoboku, Bordeaux a Renneskou třídu. Porotu jsme nezaujali jako vždy ničím a vytratili se na rockovější břeh plzeňský.

P. S.: Hudební vědci se budou jistě navěky přít, zda za letošním neúspěchem Filtru náhodou nestojí gesto PJN, jenž v Renneské dramaticky, leč naprosto netábornicky odkopl v prožitku z písně svoji podpůrnou láhev (navíc nikoli čutoru) s vodou.