Filtruj

Už jsme si vlastně zvykli, že hrajeme na vyžádání, a hrajeme rádi. Inženýr Vladimír nás přizval do oživování kavárny Park na Letné, my rádi přijali a přijeli opět v trojici s Petrem Filipem a naší technikou. Chvíli to vypadalo, že na dva metry čtvereční byla ta logistika přílišná, ale když vedlejší místnosti obsadili všichni hipstři z Prahy 7, byli jsme rádi, že jsme netroškařili.

Tohle byl nejvíc "náš koncert" od listopadu 2014, kdy jsme zařízli vlastní produkci. Sice zodpovědnost ležela na bedrech Inženýrových, my ale provedli crosspromo a připravili "nezájezdní", ale zcela původní program. A díky vršovické rozehrávce jsme byli pěkně nažhavení. Koncert se nám nesmírně povedl.

Ta původnost spočívala zejména v potvrzení temné tvorby jako té stěžejní. Začali jsme sice zvesela lehkozpěvnou trojicí Zapínání, Kamarád a nový Budík, ale pak už jsme se (snad s výjimkou Hele) nezasmáli. Před dvěma lety poznamenal Přemysl Rutů, že Warschauer Straβe ho zaujala jako něco "odjinud". A my už bez problémů zařazujeme tuhle věc k začátku – tady jsme jí uťalli pozitivní show a načali "opravdový život". Vydařila se nám, ale až v Renneské třídě jsme se odšpuntovali a frčeli přímočaře vzhůru. Nezviklala nás ani Celá, kterou měsíce dřeme (domněle bezvýsledně) ve zkušebně, vynikající byla premiéra Zdánlivě bezdůvodně, lehce jsme zvládli i Bordeaux (poprvé v přearanžované verzi s Petrem F), bez větší chyby provedli poprvé Žádnej smutek (interně přezdívaný jako Bowie, jemuž jsme pochopitelně v hudebně pohnutých dnech "po Bowiem" věnovali) a excelentně vypálili Samosebou, poprvé s Petrem Filipem a zrovna tak poprvé s bonusovým nášupem, který ostatně on vymyslel. Zavřeli jsme zavedenou Láskou vesmírnou a přidali Mé slovo platí, které jsme oproti minule nezkopali, ba naopak.

Zní to celé nepěkně sebestředně, že? Leč v naší kronice jsme k sobě upřímní, a jak můžete zjistit v předchozích zprávách, většinou si nadáváme. Tady to byl opravdu moc dobrý koncert. V publiku byli převážně blízcí přátelé, kteří nám pomáhali, a pro nás byl hrozně zvláštní a pochopitelně uspokojivý pohled na to, jak si zpívají písničky, které jsou třeba jen poměrně nedávno uvedené.