Filtruj

Sotva dva dny předem upekli vršovičtí přátelé v čele s naším drahým kytaristou Petrem Filipem, že by bylo fajn zahrát na závěr vršovického masopustu v hospodě Pivnici Ferdinand (lidově u Ferdy). Filtr vřele přitakal, anžto to alespoň byla rozehrávka na klíčový termín pár dnů poté v Parku.

Podle všeho to celé bylo příjemné a povedené, pro Filtr zároveň nicméně tak trochu vichr (naštěstí ne z hor). Měli jsme připravený nenáročný setlist, pak se ukázalo, že vypadla druhá kapela, i sestavili jsme ještě jeden (mělo to být 24 písniček...), den předem nám došlo, že tam vlastně budou hlavně děti, i v den koncertu jsme přepisovali podruhé.

První část jsme opravdu odehráli – a dobře tomu, byly to písně pozitivní, komické, líbivé, čili nic, co bychom jinak teď opravdu hráli... A hlavně jsme opravdu – co to šlo – mysleli na děti. Zkušená matka Hamma Domácí nám poradila nasadit Poznávačku, a skutečně, měla obří úspěch, ačkoli normálně bychom ji už v žádném případě nehráli. Přihrála ještě tip na Babí léto II. ("houby z trouby" děti opravdu přijaly) a poradila přesunout Diskotéku z druhého setu na začátek prvního. Ano, měla pravdu. A my už sami od sebe vyházeli písně, kde se vyskytovalo tu sprosté slovo, tu rozjitřující vztahový nesoulad.

Autorská zábava

Řekli jsme si, že děti po přestávce odejdou a my spustíme dospělácké čoro moro se vším tím hnusem, co se mezi lidmi odehrává. Ale nedošlo na to – ještě jsme sice druhý seťák přepsali potřetí (vyházeli jsme pomalé písně), nakonec ale atmosféra akce přirozeně vyplynula do nepokračování a balení fidlátek.

Nevadí – byli jsme hodně unavení, vcelku vyčerpaní vlastní technickou produkcí (podruhé jsme si zvučili na přivezených krámech), navíc jsme dojeli nezvykle autem s Filipem za volantem (to bylo poprvé, co jsme se jen nevezli, ale sami řídili – a ještě navíc teprve po páté /v rámci účinkování s Krviky celkem po deváté/, co jsme na náš koncert jeli vozem a nikoli MHD). Navíc první set ukázal, že to není žádná sranda, dělat zábavovku s neznámými autorskými písněmi. A vůbec jsme se neslyšeli.

Co nám vadí jedině – že jsme nechali většinu písní s Petrem Filipem na druhé kolo; hráli jsme jen Jsem sám a Mé slovo platí, čili "Spoďáry" – ty jsme ale totálně zvorali, opravdu se nám rozpadly... Vynahradíme si to v Parku. Mimochodem, vystřihli jsme tu jednu premiéru – Budík. Písnička s letitou pohnutou historií je konečně venku – a fungovala, jak jsme si přáli...