Filtruj

Po třech letech jsme si troufli na Portu – minule jsme vypadli už v předkole (ze zhruba dvaceti kapel neprošlo dál asi pět...), ač jsme nadchli celý sál a usmívala se i porota. Nic jsme si z toho nedělali, jehličí nám holt ze stetsonu nečouhá. Letos, kdy máme divadelní plonkovno a tudíž čas, jsme se vyhecovali znovu. A bylo to úplně stejné – nálada v sále se zvedla o sto procent, úplně cizí lidé nám dosti bouřlivě aplaudovali, smáli se a porota se opět usmívala. Pročež opět očekáváme, že se odebereme do předkolového koše... A zase nám to bude jedno, protože pořád ještě nemáme ani ten stan.

Tehdy i dnes bylo mnohem důležitější, co jsme dokázali předvést a jak. Spolu s Petrem Filipem jsme velice dobře zahráli tři písně (to byl předepsaný počet), Zdymadła, Mé slovo platí a Jsem sám. Měli jsme ajfr, neudělali jsme snad žádnou chybu, mezi písněmi jsme byli stručně vtipní. Před Zdymadły jsme porotu upozornili na výkon Petra Filipa, který v této jediné nehrál; poté jsme vtipně a dramaticky řešili technickou chybu – někdo z nás zrnil; publiku jsme vysvětlili, že bychom se raději jmenovali Smůla nebo Sirka, ale s lidmi jako Filip, Petr a Petr Filip to prostě musí být Filtr; a nakonec jsme si troufli i promovat naše cédé, jehož přítomný náklad 1 ks se také kompletně prodal.

Nějakých 40 diváků, to bylo pro nás oproti koncertům v naší produkci plno, navíc cizí publikum zbožňujeme, protože si ho musíme získat. Tohle jsme si získali zcela. Bylo to parádních patnáct minut, skoro až slávy. Navíc jsme byli pointa večera, protože jsme se předtím tak zaposlouchali do jiných kapel, že jsme náš set propásli... To vše se dělo v zrekonstruovaném Klubu Mlejn, tedy sice úplně jiném domě s jiným duchem, ale na stejném místě a s historií, do níž jsme my v rámci Krvik Totr hodně promluvili a s produkční Marií jsme se viděli moc rádi.