Filtruj

Pro jednou můžeme ulehčeně říct: povedl se nám koncert, opravdu jo! Hráli jsme v Plzni na recipročním Valentinském večírku Divadla SAD (jakože nás pozvali k sobě za listopadové vystoupení v Praze). SAD byl tentokrát hlavní, my předkapelovali, a to v rámci stejného jejich jako v Rybě programu unplugged Honzy Koudelky, Mr.Dana a Inguse + celého zbytku Koudele.

My jsme zahráli čtyřicet minut úderných písniček, takových, které nám momentálně jdou – a opravdu šly. Petr se konečně vymanil z choroby (až dnes mohl zpívat) a perfektně zpíval, Filip perfektně hrál, pindy jsme úplně zrušili a jen jsme frčeli. Začátek mistrný (Free, Diskotéka, Na povel, Nápoje bez pěny – mimochodem v Na povel jsme až v Plzni vymysleli spontánní variantu pro SADaře Zykýho: „Nalinkoval jsem si život / podle Iggyho / rýsovat mi ale nikdy nešlo / všechno jsem opsal od Zykýho“), pak nám spadl řemen u Všechno je, jak má být, Zdymadeł a Lásky vesmírné, ale ve finiši jsme ho zase ukrutně nahodili – Mé slovo platí (poprvé se nám ale doopravdy podařila bezvýhradně), Punk (kterou jsme uvedli citátem z jednoho stupidního časáku pro báby, že v Plzni jsou lidé v sexu nej(u)spokojenější – a že se tedy těšíme na afterpárty; písničku jsme pak věnovali Ingusovi a byl to nářez vážně punkový) a poslední Jsem sám, které se prostě mohutně vydařilo. Lidé doopravdy hezky reagovali, jednou byly ovace úplně nehorázné, smáli či usmívali se, líbili jsme se. Byl to včetně zájezdů s Krviky náš bezkonkurenčně nejlepší večer v Plzni, jak z hlediska našeho výkonu, tak z hlediska přijetí publikem.

A to ještě jedno kolo následovalo, když pár minut před půlnocí vygradoval koncert SADu společným (ovšem jejich) Eskymáckým reggae (Fíla hrál na tamburínu, Petr s Ingusem zpívali a tančili) a konečně brutálním, ale vážně brutálním naším Dobrým songem, který SAD nacvičil v celé kapelnatosti (bicí, basa, kytara, klávesy vesele se usmívajícího Mr.Dana, saxík, Zykýho tamburína a zpěvy Ingusovy plus my), kteroužto aranži jsme se dozvěděli až přímo live a byli jsme prostě unešeni – kapela si dávala pohodičku a přidala se i pro nás nečekaně o to mocněji a naplno až na třetí sloku, ovšem vážně hustě, hustě dobře... Přísaháme, že to zvedlo celý sál, který pařil a výskal, a my jsme byli naprosto unešeni - a taky trochu za hvězdy... Bylo to ještě o fous lepší než nejlepší dosavadní a vůbec první kapelnatá verze s Abiďasem. Dobrým songem to minutu před půlnocí skončilo... Koncert jak za starejch dobrejch časů, kdy policejní hodina nehrála roli... Ó, jak mrzuté, že nenahráno...