Filtruj

Otevírání sezóny, to je skoro hanba říkat, protože letos jsme v Praze hráli teprve potřetí. Už podle nepsaných pravidel Petr před koncertem chytl rodinnou nastydlinu, ale nakonec díky rodinnému medu a rodinné jabkenici koncert absolvoval hlasově takřka na výbornou. Fakt je, že jsme byli už hodně natěšení, protože pořád zkoušíme, ale termínově se nám to letos poněkud zhroutilo. Na druhou stranu „nezvyk hrát živě“ způsobil, že jsme nebyli úplně v pohodě, některé písně se sypaly a tu a tam jsme nepěkně škobrtli, ve výsledku jsme ale nebyli tak amatérští jako kdysi a písně i večer plynuly, jak měly.

Naší spolukapelou bylo Igor Barboi Trio, žádná „konkurence“, anžto hráli akusticky, na jiné nástroje a přejaté standardy (převážně latinskoamerické, odtud název pro tenhle večer), nadto bez zpěvu. Vzájemně jsme se tedy obohatili svými protipóly, společný jsme měli jen smysl pro humor a průpovídky, a podle všeho jsme potěšili poměrně slušně četné publikum (ač těsně před začátkem koncertu nebyla v sále ani noha, což nám klidu rovněž nedodalo). Tohle trio k nám nespadlo jen tak z nebe – vítr ho přivanul z Teplic a jeho kapelník hraje ve Spolčení hlupců, kde zase bubnuje náš Michal. Takže proto!

Vhodné pro nenašince

Filtr si přes léto naordinoval, jak bude šíleně aktivní a tvůrčí. Popravdě – byl. Ale nepodařilo se nám ty novinky dotáhnout do hotového tvaru, takže vykopávací koncert jsme nakonec pojali jako přeleštění osvědčených fláků či písní, které jsme si chtěli zahrát. Zajímavě pojatý setlist se nám rozpadl, protože jsme museli za běhu přeskupit písně s bicími před desátou večerní a po ní dohrávat akustické kousky. Nic ničemu nevadilo, bylo to dost dobré, živé a pro nás na jevišti příjemné.

Zvláštní filtrovský drive ocenily i dvě Francouzky, které seděly v publiku a nerozuměly ničemu než akordům, alikvótním tónům a fyzickému básnictví – takže jsme rádi, že i naše hudba a výraz jsou přenosné i bez textů. A ty zase ocenili Čehúni, zejména Filipův sólokapr Les, to je chrám, který Rybu málem zbořil.