Filtruj

Přátelé, máme za sebou parádní koncert v Rybě, který narušilo jen několik nepodstatných chyb (bylo jich méně než jindy!), několik zbytečně delších promluv (i těch ale snad bylo pomálu) a konečně Petrova zdravotní indispozice. Celý týden raději nezpíval, jak byl nakřápnut a rozjel to naplno až naostro. Během show tak mohlo ctěné publikum sledovat nerovný boj intelektu a hlasové techniky s nemilosrdnou přírodou, která v první třetině získala navrch a držela se na špici až do poslední třetiny, kdy však zdecimované Petrovy hlasivky nabraly druhý dech (nebo hlas?) a nasázely rychle pár banánů, krz které je výhra těsně na naší straně.

Škoda této neovlivnitelné záležitosti. Připravili jsme totiž hrozně zvláštní seťák, víceméně klidný, neobvykle poskládaný, vyhnuli jsme se klasice několika posledních představení, hodně se hrály věci z let 2008–9. Poprvé jsme hráli v jednom setu Tragéda i Ninu (nejdelší naše písně, přičemž aspoň PJN považoval dosud Ninu za pokračovatelku Tragéda, který byl na dlouho stažen). V obou bylo cos nového – z Niny jsme vyhodili poslední sloku (kunderovku), čímž jsme snad píseň zesvižnili, v Tragédovi jsme na poslední chvíli spontánně vymysleli postupné rozvíjení vokálů „pihovaté“ a Petr po letech nespokojenosti na poslední zkoušce vyměnil text „Pane, tady není McDonald, tady se pečou kuřata“ za „...tady se praží cizrna“, rovněž ku prospěchu a i pozitivnímu publičnímu posměchu...

Zvláštnost seťáku (jednoduše jsme netlačili na pilu) ještě podtrhl velepříjemný a tentokrát delší vstupní sólový koncert Petra Filipa – a vlastně i jeho první takový koncert v září 2011 následoval podobně klidný rozjezd. Měli jsme dvě premiéry – Kamaráda, který se nepovedl, protože se nám většina premiér nepovede, ale snad naznačil kvality; a Poslední, píseň, kterou dotahujeme už pátý rok k dokonalosti (a ostatně jedna z prvních na nové kytaře, vymyšlená ještě na Újezdě). Konečně jsme ji vypustili na orbit (a zahráli ji jako poslední...), poté co jsme měsíc piplali vokály a Filip s Petrem Filipem rovněž kytary (ta Petrova je jeho vlastní aranže).

Začíná nám pěkně vycházet „poslední blok“, tedy písně, ve kterých hraje Petr Filip. Zdokonaluje se Dobrej song, konečně se nám tak nějak povedlo Mé slovo platí, nově jsme s Petrem zaranžovali a dosti tím posunuli Šestinedělí (hudba je v tomhle případě cele Fílova).

Byl by to zkrátka ohromně příjemný koncert, nebýt té hlasivkové patálie...

Příště to bude hodně zajímavé – měli jsme připraveny jiné novinky či nové aranže, kde měla zpívat Zuzka Macáková, která ale nakonec náhle nemohla. A hlavně budeme s Inženýrem Vladimírem společně slavit 10 let, co se známe, a to formou částečné výměny repertoáru po vzoru Red Bull Soundclash. Nevíme jak vy, ale my se těšíme velice!