Filtruj

Jestliže prosincový koncert byl hodně dobrý, tenhle byla naprostá pecka. Hráli jsme bez příkapely a měli tak po dlouhé době úplný prostor pro sebe – využili jsme ho velice „nově“: v devíti ze sedmnácti písní s námi někdo hrál. Naše sestava je konečně kompletní, je nás pět, k Petrovi Filipovi (ostrá kytára) a Michalu Froňkovi (nesmiřitelné bicí) se konečně přidala Zuzka Macáková (půvabný zpěv).

Se Zuzkou jsme plánovali společnou aktivitu přes rok, ale ona pořád psala a psala dizertačku nebo někam cestovala. Ne že by měla hotovo, ale už jsme do toho praštili, a tak zpívala aspoň ve třech kouscích. To Michal už hrál v šesti a matador Petr dokonce v sedmi. Tentokrát jsme nedávali „společné“ písně na konec, ale přirozeně je prokládali duovými fláky. Vtipné je, že už máme opravdu z čeho vybírat a není to (aspoň pro nás) dokolečka hraná nuda.

Taktové fórečky

Co bylo nového: na poslední chvíli jsme vymysleli finálovou aranži Ovoce zeleniny (jedině zde se potkala celá pětice, vtipně jen na pár taktů, náš typický fórek...), konečně jsme předvedli rockovej Dobrej song (minule vypadl pro pozdní hodinu; tentokrát – a taky na poslední chvíli – vymyslel Petr Filip /!/ ještě drsnější aranži začátku), Vesnu, která taky minule vypadla, jsme hráli v duu, ale poprvé s posunutou tóninou a mnohem ryčněji.

Následovala premiéra našeho soukromého evergreenu Žena a chlap: píseň přes rok zkoušená se Zuzkou, ale právě pro její aktivity stále odkládaná. Alespoň jsme ji tedy fakt uměli a navíc stihli dodat Michalovy bicí. Navíc písnička má letitou historii, napsal ji Petr v roce 2008 v Bordeaux, Filip ji záhy zhudebnil, ale zrovna tak záhy spláchl a až za čtyři roky vymyslel novou, tu aktuální podobu. Dali jsme si velkou práci s vokály a je dobře, že jsme ji zkoušeli rok... Druhou novinkou bylo Zdá se mi, které máme také hotové od července, ale krz povypadané koncerty se na ni dostalo až teď. Mimochodem obě jsou tak strašně vysoko, že pořád ještě nemocný Petr bohužel nevyzpíval vejšky (donedávna stejně nemocná a hlasově nemohoucí Zuzka to naštěstí zvládla). Co naplat, olhal to spontánními variacemi.

Nadupáno

Nikoli novinkou formálně vzato, ale novinkou pro nás bylo třetí uvedení Ničí mě – bravurně jsme ji zvládli (a ne jako dříve – nechali jsme ji ale také odležet). V Poslední se přidala Zuzka (i to už je zhruba půl roku stará aranže). No a to je všechno. Úplných nenovinek bylo tedy jen pár. Celý koncert byl ukrutně nadupaný, dvě třetiny utekly jako voda, potom jsme trochu rozvolnili, ale pořád v nadprůměrném tempu. Pindali jsme pramálo a velice vzácně jsme neopravovali a nekomentovali chyby, a to ani jednou! Přitom jich nebylo málo – Petrovi tu a tam ulítl text a Filip se ubrnkával, kde to jen šlo – ale to víme my. Publikum si toho nevšimlo nebo nevšímalo.

Těšíme se moc na duben, protože tentokrát jsme hráli věci opravdu dlouho piplané. Příště to bude zajímavější: budeme mít úplné novinky a na další zapojování kapely máme jen dva měsíce.