Filtruj

Už po bůhvíkolikáté jsme se zastavili coby účinkující v Plzni, a stejně jako loni i tentokrát šlo o reciproční vystoupení s plzeňským SADem. Plzeň milujeme, máme tu kamarády (byť nemůžeme nenapsat, že nás moc mrzí, že poprvé po bezmála deseti letech jsme se nepotkali s věrným naším souputníkem Ingusem, který jest bohužel osobně indisponován), hrajeme tu pravidelně.

Loni se nám však stala výjimečná věc – plzeňské publikum jsme zajímali. Za dlouhá léta jsme se totiž naučili zvláštnímu plzeňskému chladu ve vztahu divák místný – umělec nemístný. Namlsalo nás to a letos jsme tvrdě narazili – naštěstí jen ve dvou, neb jak jsme si definovali pro nové složení Filtru, složitější štace obstaráváme ve dvojici. Nezajímali jsme nikoho (odpusťte věrní přátelé a několik dalších, kdož jste nás podporovali, leč v sedmdesátce lidí v sále jste byli výjimka). Naštěstí jsme si už během výkonu vzpomněli, že za to tak moc nemůžeme a výjimečně jsme se nenechali zviklat. Petr to posléze zhodnotil takto: „Snažil jsem se víc a víc, aby se lidé bavili, a oni se opravdu bavili víc a víc.“

Krom padajících textů ze stojánku a pár kytarových zaškobrtnutí si ale nikdo nemohl naší nervozity a rozladění (nikoli kytarového) všimnout, byli jsme velice nevídaně ukáznění. Do publika jsme to prali dělostřelecky víc a víc a za svůj výkon se můžeme spíše pochválit, což neříkáme často. A tak už dost o tom nepříjemném zážitku. Hodně nás podrželi kamarádi ze SADu, kteří pařili, co to šlo.

Lokální satira

Seťák byl zajímavý – sami jsme si až před koncertem uvědomili, že jde z poloviny o písničky zcela nové (trio Zapínání – Rennes – Samosebou) a z poloviny zhruba tři čtyři roky staré (Free – Berlín – Prokop Diviš – Je mi fuk – Na dece u lesa – Punk), jedinou výjimkou byla stará hitovka Nápoje bez pěny.

A ještě k tej Plzni. Svůj design jsme obalili do korporátní identity Plzně, hlavního města kultury 2015. Zrecyklovali jsme pražský dárek SADu a i v Andělu (a hned na úvod) zahráli Kajdu, tentokrát se spontánním veršem „Najdu já ji v lese / v lochotínským lese / Baxa už ji nese / ochotně ji nese“. Ani punkový rytmus ani lokální satira však nepomohly. Dále: lehce plánovaný, teda plánovanej Dobrej song byl rovnou zrušen (SAD ho nezkoušel a Ingus tu nebyl). A tak jsme se už jen ve finiši vokázali v Eskymáckém reggae SADu. A tady jsme konečně posbírali nějaký ten plzeňský bod. To bylo tak: už před rokem sem přivezl Petr dvě knížky pro SAD, komunistické příručky o aerobiku Recept na pěknou postavu a Aerobní gymnastika, i s patřičnými cvičme-v-rytme-eklo-fotkami, což přesně odpovídalo parodickému duchu skečů SADu. Loni ale na dárek zapomněl a až letos knihy předal dovádivým Lu de SAD a Zu de SAD s tím, že „Filtr celý koncert bedlivě sledoval jejich pohyb a ten je zatím nanic a nechť študují“. K tomu popřál dívkám k narozeninám („Je jim krásných zudesád a ludesád let“) a konečně byl kotel tak nějak náš, byť na poslední chvíli a v cizím songu...

Ale i když nám v Plzni pšenka ani pšeničné moc nekvete, jsme tu prostě rádi. (A užili jsme si to tu až do konce druhého dne obklopeni všemi svými drahými polovičkami.)