Poslední

Poslední ráno poslední sen poslední světlo poslední den

poslední večer poslední cesta poslední metro poslední gesta

poslední cígo poslední káva poslední panák poslední tráva

poslední výstřel poslední věta poslední výkřik poslední léta

  Ráno ráno je mi shůry dáno
  to co je mi dáno je na nebi psáno

Poslední pusa poslední láska poslední číslo poslední sázka

poslední možnost poslední facka poslední dopis poslední kapka

poslední rána poslední leč poslední tanec poslední smeč

poslední zpráva poslední léčka poslední prosba poslední tečka

  Ráno ráno je mi shůry dáno
  to co je mi dáno je na nebi psáno
  Ráno ráno je mi shůry dáno
  to co je mi dáno je na nebi psáno

Poslední přání poslední pohled poslední slovo poslední sbohem

  Já rádo po ránu rock’n’roll
  poslední poslední
  já rádo po ránu rock’n’roll
  poslední poslední

  Ráno ráno je mi shůry dáno
  to co je mi dáno je na nebi psáno
  Ráno ráno je mi shůry dáno
  to co je mi dáno je na nebi psáno

  Na nebi ráno svý zuby vycení
  je tu mý poslední

Druhá písnička, která vznikla po Petrově návratu z Bordeaux.

V té době jsme se znovu hledali a také jsme hledali novou tvář Filtru. Tahle byl improvizovaný pokus o jen jakési vrstvení slov a důraz jsme kladli na vokální stránku, na proplétání hlasů ve finiši. Popravdě tenhle přístup už se v nás rodil i dříve, nu a nadále jsme se tohoto drželi a dosti tím definovali svůj styl.

Ovšem tento pokus zůstal jen u výkřiku a "demáče v mobilu". Jmenoval se Poslední rum a už jsme se k němu nevrátili, s výjimkou jedné zkoušky po roce, na které jsme se na tohle vykašlali.

Až za dva roky si Petr vytáhl původní text a vymyslel koncept Poslední (už bez rumu), tedy sérii spojení užívaných s adjektivem "poslední". Tentokrát to sedlo a písnička znovu naskočila do procesu směr publikum, ve třetím roce své existence - jenže opravdu jsme ji dotáhli až v roce pátém...

Ještě jedna hnidopišská poznámka k vročení: hudba je jen 2008. Texty vznikaly postupně, zasáhly do čtyř let, s tím, že poslední slovo bylo napsáno v noci na Silvestra 2012 (vecpávkový výkřik Filipův /"Na nebi zálesák zuby vycení"/ využil a lehce přepsal Petr). Písnička je nicméně přisouzena roku 2013, kdy sice autorsky nevzniklo nic, ale až v lednu toho roku (přesněji tři dny po posledním autorském zásahu) jsme píseň ujasnili aranžérsky a celkově až v tu chvíli ji začali zkoušet.

Píseň považujeme za ideálně volnou pro hosty - ostatně hned premiéru (únor 2013) absolvovala kytara Petra Filipa v jeho vlastní aranži.

Třetí zpěv jsme zkoušeli od ledna 2013 se Zuzkou Macákovou, společné vystoupení se ale nikoli kvůli této písni odsunovalo, až to trvalo rok. V trojvokální aranži jsme se mezitím patřičně vyřádili a dospěli k něčemu, co je skoro až (cílená) disharmonie. Zuzka nicméně hned po premiéře s Filtrem skončila a disharmonické vokály stále (viděno rokem 2016) čekají na jinou ženskou.

Písnička se stala standardní součástí (a kolikrát i "poslední tečkou") našich koncertů po mnoho let, Petr Filip si ji užívá a v roce 2016 do ní naskočil i basák Honza Hodek.