Pomalu zapomínám (U pomníčku)

**A **

Pomalu zapomínám na doby, kdy se mohlo stát že dlouhé hodiny musel jsem u pomníčku stát památku rudých padlých uctil jsem na nádraží kdo by to tenkrát tušil že už za rok všechno zdraží

**B **

že zdraží mošt a rubl devalvuje že bude důležité jenom to co je moje že bude všem u zadku má slavnostní přísaha že pro SSSR se svlíknu třeba do naha

**A **

Pomalu zapomínám na to jak u pomníčku v pozoru sledoval jsem svou rozvázanou tkaničku oči mi plály studem na rušném nástupišti doufal jsem že svou vinu napravím květen příští

**B **

v pionýru říkali mi Veliký mýval protože jen já jsem vždycky pravdu míval to je to jediné co se mě pořád dál drží zejména v putyce u Dejvického nádrží

**A **

Pomalu zapomínám na doby na peróně kdy se mladší pionýrky servaly o mě hrdě jsem prošel mezi nimi a sedl na vlak do Vokovic a soudruh průvodčí vážil si mě víc a víc

**C **

V pionýrském šátku vždy potěším matku otce děda tetu když jsem na výletu daleko na výletu

V pionýrském kroji přijat pod obojí doma i ve škole všichni se mě bojí všichni konečně se mě bojí!

**A **

Když dnes u pomníčku chci naplnit své poslání ti co mě chválili dnes křičí ať nezacláním mrzí mě že mě neobdivuje buchta žádná ve směru do centra a už vůbec žádná z Kladna

**B **

a jenom jedna divná pipka na mě zírá jako na debžona anebo na pionýra řikám jí kliď se tady jde o velkou věc ona se jen směje a prý ať si zapnu poklopec

**A **

K pomníku nastoupím a pravici vztyčím k čelu čest jeho památce vyznávám už bez účelu pamětní desku zakryl nápis zákaz kouření kdekdo si zapálí a každý se na mě kření

**B **

Strhnu si z krku šátek a zadupu do země tohle nemůže chtít ani strana ode mě hrdě odcházím a příští devátý květen budu vedle chlastat a ne tady stát jako kretén

A pomalu zapomínám a pomalu zapomínám a pomalu zapomínám a pomalu zapomínám…

Je to smutné (nebo ne?), ale spousta událostí této veselé písně je pravdivá a autorovi textu se přihodivší. A je jen na vás odhadnout, které to jsou... Každopádně Filip ji zhudebnil do podoby melancholcikého retra, takže dokonale změnil původní náladu, a ono to funguje mnohem víc než nějaké juchhéj!

Vtipné nikoli na této písni je to, že jen týden ji dělí od napsání textu písně Ničí mě, ve kterém týž autor naopak pionýrskou organizaci zevrubně hatí. A nejvtipnější je to, že si to neuvědomoval, protože tento i ten druhý text psal podroušen dobrým Bordeaux a v noci... Je tudíž logické, že jsme obě písně dali na premiéře pěkně hezky za sebou.

Nicméně Filip ji nemá rád, a tak ji nehrajeme. Petr chvíli trkal, ale pak to vzdal. Filip vůbec nemá rád naše pomalé písničky. Pravda je, že tempo téhle věci Petr ještě zpomalil.