Filtruj

Jen jsme oznámili, že živě letos nehrajeme, s termíny (alespoň malinkými) se roztrhl pytel, či pytlíček. Dnes jsme – opět na poslední chvíli, čili poměrně spontánně – hráli na vernisáži, přesněji křtu ročenky fotografické Skupiny [28]. Akce odehrávala se V Jámě, hráli jsme tedy nejblíže (a zároveň nejhlouběji v) centru Prahy, v galerii Zahradník. Pozvala nás spřízněná Jana Hunterová, fotografka a členka skupiny, jež nás nedávno sama fotila a snad ještě bude.

Vcelku není moc o čem mluvit, neb o Filtr tu vůbec nešlo. Na téma vesnice (což bylo námětem ročenky) jsme narazili v úvodní písni Všechno je, jak má být (tam to slovo dokonce zazní), po uvítací řeči Jiřího Havrdy jsme zahráli Nápoje bez pěny (to se hodí snad na všechno). Následovalo promítání ročenky, po něm jsme opět zasedli a ještě chvilku zahudli, zatímco vážená společnost konverzovala a konzumovala – v této zvláštní roli jsme se ocitli s Filtrem poprvé, v našich uměleckých životech teprve podruhé. Necpali jsme se a ztišili se, ale přesto musíme říct, že pozornost byla příznivá.

Mimochodem, sice jsme měli pro tento večer připraveno zhruba osm písní (a to ve dvou variantách – sami, nebo s Petrem Filipem, který se až na poslední chvíli omluvil pro nemoc; což je mimochodem příznačné, neb přesně před rokem jsme tuto akci odřekli proto, že Petr byl absolutně bezhlasý) a dalších deset v rukávu, ale setlist jsme snad úplně poprvé vůbec neměli a mezi písničkami řešili podle situace a recepce, co vlastně budeme hrát. Dali jsme nakonec ještě čtyři písničky včetně domněle nezvyklého Warschauer Straβe, jež se ale výtečně hodilo na rozehrání po promítání.