Filtruj

Inženýr Vladimír se stává naším nepsaným promotérem – anžto nás letos už podruhé vyzdvihl na stage. Tentokrát jsme zaskočili za vypadnuvší skupinu na písničkářském festivalu Veleňský čumprdlik. Začínají nás tyhle „štace na poslední chvíli“ hodně bavit. A třeba i to, že ledva jsme rezignovali na vlastní produkci, hrajeme víc než dřív. Diář se nám potěšeně plní už na podzim.

Čumprdlik je rodinný festival na rodinném statku v rodinné dílně předělané na fantastický klub. Pět kapel hraje šest plus jednu píseň, pro nás tedy velice příjemný úkol, v podstatě jsme to pojali jako půlgenerálku Hradce za týden, ze kteréhož setlistu jsme vzali předepsaných sedm kousků. Nic překvapivého, předvedli jsme osvědčené fláky bez rarit, jež by nové publikum možná ani neuneslo. Festival byl soutěžní, do našeho klobouku však přistálo méně knoflíků než nejvíce, což nás – protřelé outsidery – nijak nekormoutí.

Překvapivý pro nás samotné byl pouze začátek, neboť jsme při pohledu na poněkud kmetovitější publikum vyřadili Diskotéku a zahájili Spoďárami, čili Mým slovem platícím. Akce to byla vynikající a veleňský squat ještě vynikajícnější, pořadatelská rodina Budilova nám přirostla k srdci, a ne jen proto, že řekli, že jsme „divoši a draci“.