Filtruj

Posledním pravidelným koncertem v Rybě naruby jsme uzavřeli sezónu – bylať vlastně úspěšná, protože jsme poprvé dodrželi pravidelnost a příští rok ji zopakujeme. Pár měsíců nám ale z letoška zabrala divadelní existence v Krvik Totr, kde jsme připravovali hru Štěňátko je mrtvé. Červnový koncert byl tudíž poslední příležitostí nepřehrávat pořád dokola to samé, ale pěkně provětrat setlist.

Tak jsme i učinili – protože jsme byli na scéně zase sami (a to včetně nehostů), v patnáctibodém setlistu jsme plnou třetinu písní nehráli během posledního roku. Sice to podle toho vypadalo (chyb jak máku), ale zase se nám vcelku dařilo být v chybách humorní. Prý to vlastně bez chyb není žádná sranda. Vynechali jsme fláky, které nás provázely celý rok (typu Jsem sám či Diskotéka), a docela s chutí jsme si zahráli třeba Kraj Smetany a Martinů, po děsné době i Punk (a jak pěkně fungoval) a Šestinedělí (poprvé s novou třetí slokou). Došlo konečně i na dvě novinky (ne že bychom neměli šuplík plný, ale nebyl čas) – dva roky se táhnoucí Voyeur (jukněte do historie písně, je to docela úsměvné) a úplně žhavě nová Zdymadła. Obě snad prošly premiérovým sítem a na podzim je pěkně ohoblované znovu nasadíme. Jako velelegrácku i retro jsme za přídavek zvolili jedinkrát hranou příšernost Falešná. Publikum (žel opět nečetné – desítka –, ale moc příjemné) si pak vynutilo spontánní přídavek a Petr Filip zaň zvolil své oblíbené Nápoje bez pěny.

Na podzim to rozjedeme nanovo (začínáme 7. září) a vskutku – nových písniček máme plnou nůši! A znovu se také zjeví hosté a snad i spolukapely, abychom se vám nepřejedli.