Filtruj

Rok se s rokem sešel a my si opět zahráli s Inženýrem Vladimírem. Tradičně již se tak stalo v Rybě naruby, která byla díky své maličkosti příjemně zaplněna, byť tentokrát diváky převážně inženýrovými. Ti nás však bezmezně přijali, což je nadmíru příjemné. Ale nutno říci, že se nám dnešní koncert vyloženě povedl – vzhledem k dvojkapele jsme měli kratší setlist a vybrali písně, které nám nečiní moc potíže. A nějak se nám dnes dařila hudba, zpěv i humor (týkající se zejména Petrovy nové lampičky, díky níž MĚL lépe vidět na texty – ale stejně je voral) – a i chyby byly nečetné a vtipně pojaté. Mělo to drajv, Vladimír Mikulka pravil, že jsme se posunuli k popu, což nás vlastně těší, neb zároveň totiž nikdy nebudeme neintelektuálská kapela. A recipročně nutno říci, že Inženýr dnes hrál asi nejlépe, co jsme ho kdy slyšeli, jeho čtyřčlenná teď kapela byla sehraná a také to mělo humór a další podobné kvality včetně těch hudebních.

Unaveni z odpremiérované hry Krvik Totr Štěňátko je mrtvé jsme si udělali setlist opravdu na pohodu a sami – výjimkou byl Berlín, do kterého jsme vyloženě záměrně navrátili Martinu Vaníkovou a její violu, a to z prostého důvodu: příští, červnový koncert již vzhledem ke svému devítiměsíčnímu panděru nestihne...