Punk

Nemám rád feministky co neuměji řizky nemám rád ty holky co dělaj vokolky

Nemám rád filozofky nepijou anýzovky nemam rád ty kyprý bejvaji moc chytrý

Hej ty malá bejby, dělej a dej mi – pojď ke mně hej jsi moje bejby, dělej a dej mi – jdi do mě

Nemám rád malý žačky byly by polízačky nemám rád slušňačky z ružový žvejkačky

Nemám rád upejpavý co nemaj voči žhavý naštěstí je jich víc těch co si daji říct

Hele ty kotě, jedu si pro tě – jsi moje co se tak kroutíš, marně to zkoušíš – jsi moje

Chceš to ve vaně, na podlaze – deme na věc chceš to u krbu, pod vobrazem – deme na věc chceš to na stole, nebo v seně – deme na věc – chceš to vobčas nebo denně –

Soulo!

Ty tvoje nohy ty jsou pro bohy – vona jde ty tvoje boty ty jsou pro gotty – vona jde ty tvoje prsa chce se mi trsat – vona jde a ten tvuj zadek vyrazil mi dech – vona jde

chceš to v autě na volantě – a vona jde zapni pračku, utahám tě – a vona jde chceš zepředu, nebo zády – a vona jde – nebo tady u vohrady – a vona jde PRYČ

Hit, který nás držel dobré dva roky. A držel by se dál, kdyby byl něčím víc, než tím, čím si předeslal být: prostě Punkem, nu a toho stačí pomálu.

Je to první Petrova píseň s pointou, nadto skutečně "suprovou", úspěšnou a odzbrojující. Jenže takové překvápko stačí jednou, dvakrát... Proto už ji moc hrát nebudeme.

Hudbu napsal Fíla v létě 2007, v době, kdy z něj padal hit za hitem – ovšem padaly do šuplíku. Těsně před koncertem v prosinci 2008 jsme pak ztratili text k Bombivánovi, kterého jsme plánovali hrát, a tak jsme ho honem chtěli nahradit nějakou novou písničkou (v té době jsme toho ještě ani omylem neměli na hraní tolik). Fíla vytáhl motiv, který si podle zdroje svého vlivu nazval White Stripes Punk. Název se pak zkracoval na WS Punk (jakože "vernerův univerzální vé krouhač", pamatujete?), až z něj zbyl prostě Punk. Co taky s punkem, že jo.

Proslulosti se téhle písničce dostalo na Petrově svatbě v dubnu 2009, kde si tuhle postpubertální perlu střihl před zástupy Hamminy rodiny (a stovkou dalších hostů – tohle byl náš nejlidnatější koncert; snad proto se Petr ženil...). Svědci (nikoli svědci) na to vzpomínají slovy: "To byla ta strááášně sprostá písnička, kterou Petr zpíval před Hančinými rodiči..." Nu, ti sice nepookřáli, ale taky nezanevřeli...

Jinak Punk plynule navázal na Dobrej song a předznamenal sérii sice ne "velešlágrů", ale velice solidních písniček roku 2009.

A ač píseň nemůžeme nasazovat moc často, neb pointa je prostě už provařená (oč líp vycházejí písně bezobsažné), tu a tam a rádi ji hrajeme šest let (stav 2014) a nemíníme s tím přestat.