Meloun

rehearsal / 4. 6. 2005

Má milá mu řeže hlavu on se jenom směje ukazuje hnědé zoubky ať se děje, co se děje

Meloune, hezoune jsi šišatá koule š š š š š

Meloun hezoun sním ho se svou milou ve dvou

Meloune hezoune krve by se v tobě nedořezal

Meloun hezoun sním ho se svou milou ve dvou meloun hezoun š š š š š

Má milá mu řeže hlavu on se jenom směje ukazuje hnědé zoubky ať se děje

Nejstarší z "našich" písní, z konce 90. let. V uvozovkách proto, že je cele Fílova, napsal ji v době, kdy pravidelně pobýval s Pepou Šimonem a společně plánovali založení kapely (tedy pozdějších P.O.City). Porád s ní ale tu a tam vylejzal i na našich zkouškách, až jsme ji v roce 2005 (kdy jsme nedokázali vymyslet nic moc nového) zaranžovali a nečekaně dlouho pak hráli - na seťáku vydržela nonstop 5 let.

Raritní jsou příšerné pasáže textu, který z filtrovské verze vypadl: "Upracované ruce v České republice..." - používali jsme je tu a tam místo úvodu k písničce...

Meloun má taky bůhvíproč přídomek legendární - mezi našimi přáteli se v těch dřevních dobách ujal a stále ho po nás vyžadují...