HumBá

HumBá

Ohníčku prosím ještě hřej bez tebe svět kolem je tak zlej Ohníčku prosím ještě hoř a ty, světlo denní, se vynoř

Modlitba má černou tmu prosí jenom ať déšť oheň nezdusí já všechny ďábly zaklínám ať ani chvíli neklímám

HumBá

Ve stínu vlci co mají hlad a já si tolik přeju přeju si spát Jsem ale stráž a musím bdít až do chvíle, než se rozední

Únava padá mi na víčka zradila mě vonná mastička marně ji vtírám do spánků nic neuchrání mě od spánku

HumBá

Nad ránem konečně podlehl ke žhavým uhlíkům ulehl Divoké sny se jen míhaly hladoví vlci ho trhali

Medvědi se po něm sápali drápy mu obličej drásali Okolo krku tlustý had oči a zuby, co chtějí krev sát

HumBá

Slunce je vysoko, když procitám jediný pohled – a nedýchám v nohách a u hlavy mi vlci spí zdá se mi, že se mi zdá jenom sen zlý

Pohlédnu kolem a chápu už nejsem sám živý, však jediný muž Kde nic tu nic, nikdo nikde není vesnice má – po vymření…

Jedna z těch výjimečně vážných. Skvělá hudba, skvělá aranže, snad i povedený text, ale Filtru ta vážnost prostě nesluší. Takhle na poslech doma jo, ale naživo ne.

Bezvýznamná zajímavost: Petr měl u aranže v hlavě novou etno Načevu. Rozžít se ji pokusil ve vrcholném "humbá".