Dobrej song

live CD Život je desetiboj (2011)

Tohle je dobrej song dobrej tak mojí mámě hraju ho výhradně dobře a jenom dobrejm lidem

dobrejm lidem – jenom dobrejm – dobrejm lidem – jenom lidem – Vám!

Tenhleten dobrej song napsala dost dobrá dvojka furt jsme to my dva kámo zní to fakt dost dobře málo

zní to dobře – fakt dobře – málo hustě – hustě dobře – yeah!

Pro tenhleten song tluče nám divoce srdce starý rockový srdce rocková palice i plíce

i palice – i plíce – rocková palice – vyhulený plíce – nám!

Je to dobrej song moh' by bejt i lepší jenže vrabec je lepší v hrsti než delfín

než delfín – než delfín – než delfín – než delfín na střeše – jů!

Dobře ty! Dobře ty! Dobře dobře dobře my!

Tohle je dobrej song – tohle je dobrej Tohle je dobrej song – tohle je dobrej Tohle je dobrej song – tohle je dobrej Tohle je dobrej song – tohle je dobrej Tohle je dobrej – Tohle je dobrej – Tohle je dobrej – Tohle je dobrej – song

Čtyři říjnové týdny roku 2008 měl Filtr pravidelné tvůrčí zkoušky u JNs na Újezdě a postupně se dobíral k nové podobě. A ta definitivně nastala s Dobrým songem, který přesně vystihuje celé následující období, které se dosud netváří, že by mělo skončit (psáno v únoru 2011). V Dobrým songu je něco navíc, co letům předchozím chybělo.

K písničce nás inspirovaly dvě věci: jednak týden stará nová elektroakustická kytara Yamaha, která nás opravdu katapultovala od kotlíkářské španělkové romantiky blíž ke kýženému rockovějšímu zvuku (byť jsme nadále "jen" dva ghlasy a šest strun), ale hlavně setkání s dvěma náctiletými zapálenými kapelisty, jejichž rozhovor jsme odposlechli v tramvaji cestou na Újezd. Řešili cestu k úspěchu, která vede přes první, přes druhou, a pak přes třetí desku. "Ale hlavně – hlavně musíme dělat DOBRÝ SONGY!"... Mysleli to zcela vážně.

Nu a my vystoupili na Újezdě, zcela vážně se rozesmáli, zcela vážně vystoupali po schodech, zcela vážně naladili struny a zcela vážně z nás okamžitě vypadla tahle sarkastická věc o mladých hudebnících.

Nevídaný nehladivý zvuk docela šokoval naše staromilské publikum, ale trochu i nás: i my jsme si museli zvykat na nový zvuk. Časem se ale písnička ohoblovala a pravidelně se vrací do setlistů. A víc a víc s úspěchem.

Jedině snad paní domácí Hamma si fakt nemyslí, že "tohle je dobrej song". Chuděra musela poslouchat celý večer, jak ladíme finiš. Nu a ten finiš jsme pak za dva roky stejně zkrátili.

"Málo dobře" – tenhle novodobý lingvistický plevel přinesla do Filtru Martina Vaníková z věhlasného dua Mamma Hammrt, a taky ho zachytila mezi mládeží.

Na společném koncertě s Abiďasem v listopadu 2010 se těmhle cikánům a Hasoňovi píseň tak líbila, že jsme si ji s nimi ještě jednou zahráli. Bylo to poprvé, co jsme za sebou měli kapelu a inspirovalo nás to k velkolepému pojetí našeho 10. výročí v roce 2011. Na koncertě nazvaném Desetiboj pak zahrálo mnoho hostů a v Dobrým songu nemohl chybět Jára Hasoň (basa, vlastní aranže). Spolu s ním Pierrette Biň Tomanová (backing zpěv) a Petr Filip (ex Jazzika, surově efektní el. kytara vlastní aranže).

Píseň byla vydána na prvním cédéčku Filtru Život je desetiboj (2011), záznamu desetivýročního koncertu Desetiboj.

Petr Filip v písničce hostuje pravidelně a dlouho to bylo na bázi improvizace. Na podzim 2012 si ale sám (byť pod naším tlakem) vytvořil novou, stálou aranži.

A že je Dobrej song dobrej společenskej song, dokazuje jeho další společné hraní, tentokrát se SADem v roce 2012 (v nové, pro hosty snazší zkrácené verzi bez "Dobře ty..."). SAD si písničku zaranžoval po svém, nejprve jsme ji s nimi hráli v Praze v triu Honza Koudelka/Mr.Dan/Ingus, nedlouho nato v Plzni s celou kapelou Sad'n'Koudel v překvapivé rockové aranži Mr.Dana - ani jednu variantu jsme nezkoušeli a slyšeli až naživo společně s diváky - a o to radostněji jsme hráli...

Tak nějak se nám zdá a patrně se dá očekávat, že si v této písni zahraje každý další ochotný host... Třeba ekipa Inženýra Vladimíra na jubilejním koncertě v dubnu 2013 (v sestavě Filtr, Vladimír Mikulka/kytara, Zbyněk Jaroš/kytara, Michal Froněk/bicí a Ivona Kestlová/cello).

V Dobrým songu hrál za ta léta vlastně už kdekdo, ale my ho hráli stále v duu. V únoru 2014 jsme ale konečně píseň představili ve vlastno-stálo-kapelové podobě s Petrem Filipem (gtr) a Michalem Froňkem (bicí; Michal k nám přišel po skončení jedné etapy Inženýra Vladimíra). S Michalem jsme zkoušeli od července 2013, odpadaly nám nechtěně koncerty, a tak jsme píseň aspoň pěkně usadili. Až ve finiši se přidal Petr Filip, který už měl svůj part jasný - akorát přešel z akustické kytary na elektrickou a pěkně zefektivnil (včetně kvákadla, na které Michal reagoval zasněně: "Já vždycky chtěl hrát v kapele s kvákadlem..."; na téže zkoušce Petr Filip prohlásil: "Já měl takovou chuť zahrát si s bubeníkem - a my ho máme!").

Na poslední zkoušce před "kapelovou premčou" v únoru 2014 Petr Filip přišel s rockovější aranží začátku, kterou jsme hned přijali. Je to úplně poprvé, kdy někdo jiný než zakládající duo promluvil do celkové aranže. Ale taky už jsme kapela.

Pak ovšem Petr Filip dlouho nemohl a my naň čekali a písničku vyřadili ze setlistu. S výjimkou v listopadu 2014, kdy jsme ji dali v trojici s bicími, ale hráli jsme ji v decentní soft variantě, kde jsme vše potlačili na minimum (s jazzy metličkami) a jen finiš rozjeli na plno (s paličkami) - a pak udělali naživo dramatický fade-out. No, ale na zkoušce se nám povedl víc.

Co odešel s bicími Michal (naposledy hrál 2014), hrajeme píseň jedině, máme-li někoho k "rockové ruce" - tradičně tedy Petra Filipa a od roku 2016 i basáka Honzu Hodka. Chlapci se v písni výborně doplňují, a už jsme zkusili i variantu jen duo a basa (když PF nemohl). Jde to, je to bezbřehá píseň...