Filtruj

Rok ještě neskončil, ale koncerty už žádné před sebou nemáme, a tak je na místě trochu se poohlédnout.

Rok 2015 byl zvláštní. Jako již tolikrát jsme zjistili, že nedávno (nejspíš loni) probíhala autorská krize – nikdy to nezjistíme v tu chvíli, dál potíme, dřeme, úpíme a nestojí to za to, říkáme si někdy – už to vyhaslo, je konec! Ona ta krize nikdy není mezilidská, a o to víc to mate, protože ohromně chceme, aby nám hudba fungovala. A najednou – lusk, a je to za námi a my chrlíme. Tak právě teď chrlíme, v podstatě celý tento divný rok jsme ve skutečnosti byli obdivuhodně tvůrčí. Máte se nač těšit – na druhou stranu, odklon od happy songů je už nezpochybnitelný.

Jsme také dosti spokojeni s formou koncertů, kdy rádi hrajeme kdekoli, ale jen na pozvání. Vlastní produkci považujeme pořád za vyčerpávající a nic nám nepřinášející. Jak se nám ulevilo v neprodukci, naskákaly termíny moc příjemně – nehráli jsme tak moc, ale přesto to bylo nejvíc štací od roku 2006. Neprodukční život míníme prodloužit přinejmenším o další půlrok.

Plnící se ošatka

Ušetřený čas a síly věnujeme hodně domácímu nahrávání. Jde to strašně pomalu, protože to ještě neumíme a je s tím velevozaměstnání, ale začíná to vypadat, že do takového roku by to mohlo nést plody. Uvidíme, co se sklizní, až bude jablek plná ošatka. Cédéčko? Předčasné úvahy.

Ještě tu máme personální problematiku. Ta spočívá v tom, že fakt chceme další hudebníky, ale nemáme je či nemají čas. Bicmen Michal Froněk zůstal naším velkým kamarádem, a dokonce u nás zůstaly jeho bicí – nemá čas ani na to, aby si je odvezl, natož aby na ně hrál. Momentálně zkoušíme zkoušet s cajonistou Radkem Szüczem, kterého nám přivála náhoda v podobě zářijové jednorázové sestavy „Petr Filip a hosté“. Kéž by to klaplo.