Filtruj

Tak jsme v Rybě zahájili druhou pravidelnou sezónu a můžete se na nás těšit ještě čtyřikrát, než se odebereme na příštěletní byt.

Tentokrát nám vyšlo úplně všechno – bylo příjemně plno, hostoval s námi Petr Filip a ten si v úvodu zahrál svůj vlastní set, vzpomínku na slavnou Jazziku (před kterou Filtr v roce 2007 odehrál svůj první nedivadelní koncert). Aniž bychom to tušili a mohli čekat, kdysi ryčná Jazzika se v jeho sólovém vystoupení proměnila na velice melancholickou tesknotu, na kterou jsme pak nezaviněně dokonale navázali vlastním setlistem, jenž byl naprosto unikátní: a sice v tom, že jsme se nesoustředili na pecky, ale na náladu, babí léto, melancholii konce léta a pomalu barvící se a padající listí. Hned jako dvojku jsme hráli Tragéda, pak Babí léto II. (do finálního „čau“ přišel v perfektním timingu kamarád nový divák /Jéňa/, i byl rovnou z pódia přivítán...), Je mi fuk, Zásah v levoboku... Až pak jsme přidali na tempu, jenže to zas byly samé nové písničky, které jsou svým způsobem také melancholické – pěkně už navrčená Zdymadła a dvě úplně premiérové, pionýrské retro Pomalu zapomínám (ve které za Petrovými zády spontánně a vtipně hostoval Tomáš Kout jako pionýr u pomníčku, což je zcela na místě, neb právě Petr s Tomášem na dejvickém nádraží v roce 1989 stáli, byť oba s někým jiným v povinné pionýrské dvojici) a Ničí mě (protestsong, který zas docela vtipně kontrastuje s pomníčkovou písní odporem k pionýrům). Minule byli v publiku Američani a lehce se vtipkovalo anglicky, dnes zase Francouzi a humour byl à la française, a tentokrát ouspěšnější (třeba „oh la vache!“ na místo pr..le ve Všechnu má býťu, kterou jsme nadto spontánně začali dryáčnicky). Popravdě, byl to sukces jak noha.

Navíc jsme dramaturgicky zabodovali, když až na konci koncertu následoval blok s písněmi, které s námi hraje Petr Filip. Jsem sám nemohl nebýt vrchol a Dobrej song nemohl nebýt přídavek (Petr Filip vytříbil své části a jeho mocný vstupní akord zněl jak Welcome To The Machine od Pink Floyd, od jejichž koncertu v Praze právě dnes uplynulo 18 let...). Čtveřici společných písní jsme tentokrát opravdu pilovali a bylo to znát. Až jsme byli donuceni k druhému přídavku, spontánnímu Freečku.

Popravdě: zkoušeli jsme déle než týden předem a ta pravidelnost byla znát – mohli jsme si dovolit kvanta vtípků i přímo v písničkách, což znovu podtrhlo náš prapůvod v divadle. A jsme tudíž zcela natěšeni na listopad, kdy s námi vystoupí torzo plzeňské Koudele (čili Honza Koudelka, Mr. Dan & Ingus), čili rovněž divadelnická autorská záležitost našeho stylu (vizte Divadlo Sad).