Filtruj

Veleňský čumprdlik nám přinesl dvě zajímavé štace – ta drhá je zajímavá tím, že je teprve před námi (Odolena Voda), druhá je za námi a byla neméně zajímavá. Dnes jsme hráli hluboko v Letňanech se supportem dua Gorodky. Kombinace čajovny a horolezecké stěny v suterénu paneláku byla silně postmoderní, a také socialistická, neb jsme si byli v uniformovaných bačkorách všichni rovni, diváci i kapely (v botech se dovnitř nesmělo). A hrálo se unplugged.

Filtr si připravil a nazkoušel poprvé dva setlisty – tzv. „happy set“ a „sad set“. Mínili jsme na místě podle situace vybrat, ale nakonec bylo jasno už předem: Petr se ne a ne vyhrabat z klimatizační srpnové chřipky, kterážto nám přinesla zejména ten poznatek, že naše happy písně jdou do výšek, kdežto sad songy jsou vyzpívatelné.

A tak z toho byl vlastně raritní večer, protože jsme hráli neobehrané či dlouho nehrané písně. Třeba Vesnu, Warschauer Straβe, Babí léto II. (to hrajeme už výhradně v době babího léta), Ničí mě, Les, to je chrám, a také jsme si troufli konečně na premiéru (první letošní): tklivé Bordeaux. Dojmout mělo ženy, ale že je to krásné, se nechal slyšet solidní pán...

Na nemnoho diváků jsme vytáhli svůj těžký dramaticko-výrazový kalibr – nedáme se totiž lehko. A fungovalo to – byl to výborný večer. Až na ty bačkory...