Filtruj

Po skoro dvou letech jsme si zahráli s Inženýrem Vladimírem, který má zrovna úplně skvělou sestavu s dvěma Michaly. Poprvé jsme hráli v jiřácké Rybě naruby, která se ukázala být úplně famózní, jak prostůrkem, tak mistrným zvukařem Alexem (veľa vďaka). A dokonce i lidí bylo dost, třicet kousků, které zaplnily nevelký klub.

Tak, co bychom to zapírali: listopadový koncert byl bezchybný. Tento byl bezvadný – avšak chyb plný. Ač jsme přepečlivě zkoušeli, vznikla jakás nervozita, krz niž se nám vše vymykalo z kotníků. Avšak! S chybami jsme se vyrovnávali po svém, nikterak nás nedrásaly, po filtrovsku jsme je patřičně (z)dramatizovali. No, bylo toho až moc – 40minutový koncert se řečmi a nápravami protáhl na hodinu... Publikum, ze dvou třetin naše, bylo však podle reakcí naprosto nadšené.

Hráli jsme samé nové písně, tedy kousky po Bordeaux, a převážně loňské. Hrstka věrných si stěžovala, že jsme nezařadili jednu dvě staré písně – fíha, tak ony přece jen měly nějakou sílu? Doufáme ale, že ty nové taky za něco stojí, anžto my ten dojem máme. Vcelku peckou byly dvě premiéry, Šestinedělí a Jsem sám.

Další koncert uspořádáme až v květnu – avšak ten bude bombastický, oslavíme jím desáté existenční výročí.