Filtruj

Jediným vystoupením jsme zahájili a hnedle ukončili svoje tažení po letních festivalech. Po čtyřech letech jsme hráli na open air Cihlafestu na Slapech. Byl to pro nás opravdový zážitek – hráli jsme na plně profesionální stejdži převezené z Letní scény Vyšehrad, vzdušnost pódia, technické možnosti odposlechů a zvuk vůbec a dokonce světelný park byla pro nás příjemná premiéra, nehledě na parádní zvukaře (a to nás ještě jeden pochválil).

Na Slapy jsme přijeli s přímočaře hitovým setlistem a hlavně s Petrem Filipem (a celou jeho rodinou), který si zahrál v rekordních šesti písních. Lidí sice nebylo mnoho (v 35stupňovém vedru se není čemu divit), ale vypadali spokojeně, a my jsme si to rovněž užili náramně. Práce to samozřejmě byla jako pokaždé náročná, bránili jsme se ale vcelku s klidem tomu, aby atmosféra padala. Poslední čtyři písně se nám bortily, to je však poznatek spíše interní.

Proběhlo pár zajímavostí – znovu jsme nasadili Berlín (navíc s Petrem Filipem), se kterým si nejsme jjisti, teď si ale jedna divačka přišla říct o mp3... Taktéž jsme dali Renneskou třídu (báli jsme se závažnosti, ale fungovala báječně, ba naprosto hitově; navíc jsme večer před show dotáhli aranže PF kytáry). Po úvodní Diskotéce jsme nezvykle zahráli Na povel a Lásku vesmírnou, obyčejně finálové Dobrej song a Jsem sám bylo uprostřed.