11+6 = Plzeň Jabloň
Datum: 27. listopadu 2005 v 23:00
Typ: recenze
(z novinek na webu Krvik Totr)
Po roce se ekipa Krvik Totr/Filtr zúčastnila festivalu Tomáše T. Kůse Jednou nohou v poezii, který jej (coby svoji dramaturgickou labutí píseň) uspořádal v plzeňské Jabloni. Pro nás akce nesmírně příjemná, neboť večer nestál pouze na nás (ačkoli propagace zdůrazňovala především Krvik Totr): šlo o večer Katedry autorské tvorby. V první části předvedli Hanka Malaníková a Eva Špreňarová půlhodinový výcuc (nebo to nejlepší ze) svého Boršče (s Petrušou u zvuku), v druhé se pak střídal s povídkami o Plzni Martin Frys a s písničkami PJN a Filip (částečně SPODP Filtr, částečně Krvik Totr). Na našem programu (v Jabloni již šestém) byl velmi příjemný výběr šesti písní, který navíc zaváněl premiérami. Uvedli jsme se dlouho nehraným a dlouho tak dobře jako tentokrát nehraným skorošlágrem Domácí potřeby (Strč prs krz krk), četné publikum jsme ještě více naladili novou a ještě lepší (nebo snad konečně dobrou) verzí Raňajek (s přidaným tysyčákovským recitativem "ovce tele" a dlouho zamýšlenou slovensko-druhovou obměnou refrénu). Po Martinově povídce jsme Jabloni konečně (a úspěšně) předvedli krvikovské Uďoblinky nové luny (takto se jmenoval pořad zde v dubnu, kdy jsme píseň nestihli dopsat) a následovala filtří "klasika" Ticho na hlas. Po druhé Martinově povídce jsme si dali premiéru Filtru, píseň Ovoce - zelenina, druhý text pro duo Novotný-Votava starý skoro pět let, avšak dozhudebněný až nyní. Dozrály však obě složky písně a s přidanými dramatickými prvky způsobila píseň odezvu příjemné předbouře. Písňovou tečkou byla předpremiéra písně Strašidla, kterou jsme si zde chtěli ověřit před nedělní premiérou v Pidivadle. V čistě písňové verzi bez recitativu, avšak se stejně dlouhým úvodem i závěrem jsme zaznamenali veliký úspěch (opět bodovaly Filipovy dokonalé ksichty). Skutečnou tečkou pak byla "skladba" Krvik Totr V čekárně, ve které se samozřejmě přidal Tomáš Kout, pani doktorku nám zahrála (a komicky zmátla) Eva Špreňarová. Nu a co následovalo? Je pravda, že jsme se ještě zdrželi na kulturu, neboť po pauze ještě hrál Matia Solce své obdivuhodně geniální Malé noční příběhy, ale pak už jsme se ožrali.